Týden po našem setkání na Vysokém poli byl ve znamení ,,likvidace následků srazu“. Leč představa prosluněného kempu u přehrady, nám všední starosti zahání. Bílý Caddy 65 veze na Lučinu jen starého Foxe a kronikářku. Mladý Fox přijede s Koudym a Evou až po práci. Prostě zase trosky US Fox cars clubu, jako loni. Malá Liška je s Davidem na pouti, doktor na dovolené v Beskydech, Jílek a Vlasta jsou v práci, Fanda se možná v sobotu ukáže.

             Přilepená dálniční známka na předním skle dává Caddymu na dálnici křídla. Škodovácký Superb s pražskou SPZ ztrácí dech, nebo odvahu, při 110 mílích/hod. Tři pohledy do zpětného zrcátka a jsme u Příboru. Kolikrát jsme již tudy projížděli. Nedaleké Hukvaldy se na informačních tabulích chlubí jako rodiště Leoše Janáčka. Říkali jsme si, že by stály za návštěvu. Po prudkém sjezdu bere starý Fox za volant, posilovač zakvičí a ostrá vracečka nás vrhá za Liškou Bystrouškou. Malebné městečko se zříceninou stejnojmenného hradu. Chudák Leoš se dodnes stará o prosperitu rodného hnízda. Hospůdky, pizzerky, stánky, nový hotel, placené parkoviště, jsou svědky turistického ruchu. Škoda jen, že rodnou světnici zdobí pár fotografií a potisků, místo několika autentických kousků z pozůstalosti slavného skladatele.

            No nic práskneme do 340 kobyl bílého Caddyho a za půlhodinky jsme na přehradě. Tentokrát obýváme chatu č. 39 v luxusní čtvrti, ale hlavně v centru dění. Pět lůžek, sprcha, záchod, lednička Calex z roku 1972, která zmrazí pivo v oddíle pod zeleninou za necelé dvě hodiny po zapnutí. Prostě luxus, po našich dřívějších, odlehlých chatkách dole u vody. Do těch zastrčených končin se zakutálejí znovu už jen pouze Koblížci.

            Tradiční pátek na Lučině. Krásné počasí, vítání se s kamarády a najíždění stále nových amerických pekáčů. A že je na co se koukat. Některé vidíme prvně. Krásný šestiválec Chevrolet z 50. roku v cabriu nám učaruje. Tentýž  majitel pak ještě v sobotu přiveze stejnou značku z let 20. Oba ve špičkovém stavu.  Kýta na rožni s křeníkem, hořčicí, papričkami, cibulkami..To vše proložené  nekonečnými řečmi o autech a známých. Burčáku kolik si kdo troufne vypít. Samoobsluha u piva rozděluje účastníky na ty, co pijí pěnu a ty co pijí pivo. Kdo umí točit a kdo ne. Sen mnoha komunistických funkcionářů z nedávné minulosti. Bachor plný dobrot a zadek zabořený v sedadle cadillacu. A k tomu všemu hraje repto hudba dlouho do noci..

            Probouzející se sluníčko nad vodou, čerstvé koblížky a vonící kávička na stole, to je sobotní ráno s kempem plným amerických kár. Pro fajnšmerka nic nádhernějšího. Půlhodinky se líně převalují celé dopoledne, i když se je Ivoš snaží občas popohnat. Radíme, jak jsme si předsevzali na Vys poli ,,klid Ivošku, vše v pohodě“. Už je v kempu přes 140 aut. Paráda! Mladý Oto Hovjacký vytáhnul na sluníčko tátova Buicka Roadmastra, který byl posledním Otovým přírůstkem. Žermanky jsou nyní vlastně pořádané jako ,,Memoriál Oty Hovjackého“. Jak to letí. Před rokem nám Oto předával velký pohár za DeSoto, dnes jsme na jeho memoriálu. Raděj na to nemyslet.

            Už je poledne a jede se nošovická spanilka. Strašný kontrast. Hektary parkovišť zaplněných čímsi na čtyřech kolech, co vyplivly robotické linky. Okolo se prohání padesát, či více let starý automobil, který ještě sestavovali lidé. Desítky chromovaných lišt a doplňků, které šikovné prsty musely dostat tam kam patří. Prostě stará klasika, kterou neohrozí magnetická bouře, či elektronická zbraň Xté generace. Snad jen přiblblý zelený aktivista, který zachrání jeden strom za cenu celého lesa. Poklidná jízda, otočka a už si máváme v protisměru.

            Odpolední program běží podle osvědčeného srazového schématu. Předváděčka aut, soutěže, spousta pohárů pro ty nej krasavce a letos zvlášť bohatá tombola. Živá kapela a noční ohňostroj. Prostě ten nahoře nadělil, po propršeném Fulneku, KPUC krásný víkend. A tím i nám všem zúčastněným. Lepší závěr velké srazové sezóny jsme si nemohli přát. Takže naše Díky všem organizátorům.

            Nedělní ráno nebylo vůbec tiché a nudné. Noční tvor pískomil šedivý zavětřivše Krkovičkovu krkovičku, nasedl do svého Buicku a v půlnočních sobotních hodinách vyrazil na lov. Se smysly značně zamženými hupsnul s Buickem do dětského pískoviště. Buick si sedl košem diferáku na ohrádku pískoviště, jak přerostlý hošíček a hrabe si a hrabe. Nedělní ráníčko, pískomil shání nádobíčko, fošničku, hevírek, lopatičku a to vše za blýskání fotoaparátů a dobrých rad, jako by všichni okolo jeli Dakar aspoň třikrát. Pítrs, alias pískomil obecný, noční, hrabavý, si to patřičně užil a my s ním.  Pak už balení, loučení a cesta domů.

            V závěru roku nás ještě čekají vlídné Třebosice a stylový Sárovec, byť jen na jeden den. Alianční vyjížďka po loňském nadšení upadla v zapomnění, jak to dopadne se zimním srazem????